Cílem tohoto předposledního příspěvku je shrnutí posledních tří týdnů na kontinentě americkém. A tak jsme bydleli a žili a žili a bydleli. Do toho jsme pořád chodili do blízkých či vzdálených obchodů. Taky jsme vyvařovali. Přes pánev prošlo plato vajec, dva litry palačinek, jedny bramboráky nestrouhané, ale škrábané škrabkou a místo piva zapíjené slivovicí. Dále na ní bylo připraveny 3 kg ovesné kaše, množství slaniny, 8 hamburgerů a tak dále, a tak dále...
Vezměme to ale chronologicky. Počasí se od našeho příjezdu z cest nadále zhoršovalo. Mrazy a mlhy nebyly žádnou raritou a i Marťa začala při svém, pro ni ranním, běhání ve třinácti stupňovém mrazu přimrzat a zamrzat. Zamrzal také byt, proto jsme dokoupili 1500 wattové elektrické topení, které naši kuchyň ohřálo z patnácti na úctyhodných osmnáct stupňů, což už se dalo vydržet.
Protože zima přišla nezvykle brzy, muselo se stát, že nás sezení na zadku v kuchyni začne po nějaké době sr...zkrátka neměli jsme z toho radost. Na oslavu mých jmenin ještě ke všemu začalo sypat bílé svinstvo a i když jsem si této náklonnosti ke svému jménu ze začátku považoval, po pár dnech, kdy nám zamrzla všechna okna tak, že nešla otevřít, mě nadšení opustilo a i mě, nebojím se to přiznat, přepadla trudomyslnost.
Náladu nám nad bodem mrazu držel fakt, že jsme začali plánovat výjezd na východní pobřeží. Peněz bylo stále dost, Marťa chtěla utrácet a tak se plánovalo...BAZINGA.
Plánovat se sice plánovalo, ale přišel sníh a to tolik sněhu, že nevěděli co s ním. Především na naší plánované trase směrem východním se jim už sníh nevešel za barák a museli ho házet k sousedům. Každopádně byla předpověď počasí nemilosrdná a tak jsme raději naplánovali, že pojedeme dříve domů.
Příprava návratu obnášela několik starostí. První z nich bylo koupení letenek s vědomím, že nám ty původní propadnou. Marťa koketovala s myšlenkou, že to přeplave, ale zjistila, že by nedostala večeři. tak raději obětovala dalších patnáct kapříků. Letenky jsme vybrali v předposledním listopadovém týdnu. Koupili jsme letenky se dvěma přestupy ve Washingtonu na letišti Dulles a v Kodani na letišti Copenhagen. Letět jsme měli 24. listopadu v pondělí, proto jsme měli na přípravu odjezdu jen necelý týden.
Jako první jsme novinku napsali Jackie, ještě jsme s ní zašli na kafe, kde jsme se domluvili, že sice v pondělí, kdy jsme měli letět, pracuje, ale může nás na letiště hodit v neděli večer. Za další jsem byl u Sharon zařídit zaplacení vody a elektřiny. Vyšlo to na 80$. Naštěstí jsem jí na poslední chvíli nabídl zakoupené elektrické zařízení včetně wi-fi extenderu, topinkovače a přídavného topení. Udělal jsem jí asi 10% slevu oproti originální ceně a myslím, že jsme byli oba spokojení.
Poslední sobotu našeho pobytu jsem ještě odpoledne vyrazil najít nějaké cachky. Oběhl jsem celý Decorah, ale ze tří jsem ulovil pouze jednu. Nemám talent...
Ještě jsem zapomněl zmínit nákup dárků. Pro naše přátele, rodinu a některé ceněné známosti jsme nakoupili zboží jak ve visitor centrech, tak v obchodech věnující se tématice Decorahu a Iowy, tak i ve Wallmartu. Marťa pořád sýčkovala, že se nám to nevleze do kufrů, ale já věděl svoje. Taky jsem věděl, že bude balit všechny koupené korunové položky typu šampón, mýdlo apod. Tato předtucha se později ukázala jako pravdivá.
Protože jsem už doma a je třeba ráno vstávat do práce a řešit všelijaké išjůčka, jdu spát a odlet, přelet, dolet a pád si nechám do dalšího příspěvku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.