Den nultý

Den nultý:

Naše putování začalo dne dvacátého prvního měsíce devátého roku dvoutisícčtrnáctého v malé vesničce na severu Moravy. Z domu nás vyzvedla Danča s Šimonem a společně s našimi bagážemi (mým batůžkem a Martininým pianem a ždímačkou na prádlo) nás odvezli směr nádraží Suchdol nad Odrou. Ještě před odjezdem Leošovým vlakem se na nádraží objevil na nádraží Staňa, který již stihl v kanclíku zalít všechny kytky a tak neměl na práci nic lepšího než nám jet taktéž zamávat. Mával hezky, i Danča s Šimonkem mávala…všichni mávali.

Ve vlaku jsme dostali kofolu oproti smile kartě a po první hodině odpolední jsem se pokusil udělat check-in-neúspěšně a po třech hodinách jsme se ocitli na nádraží v matičce Praze. Ihned jsme strhli pomyslnou náplast a prošli se Sherwoodem směrem k tramvaji. Tou jsme se vydali směrem k bytu Marci a Honzy na červeném vrchu. Pán a paní Fišerovi se pro nás stavili vozem k zastávce, kde Honza zjistil, že vlastní v podstatě stěhovací auto. S vypětím zbývajících sil jsme vysmýkali piano i se ždímačkou do čtvrtého patra a jali se chystat do hospody na večeři. Ještě předtím jsem se pokusil naposledy zabookovat místa v letadle, opět neúspěšně a tak jsme se šli navečeřet a hodit do sebe poslední dvě česká piva. Taky jsme utratili poslední stravenky. Po návratu z hospody jsme se okoupali a v 10h zavelela Marci pokyny k ulehnutí.