Den pátý

Opět nevíme co dělat. Dostavují se první pocity trudomyslnosti. Hledáme míč, ale očividně jsme ho nechali v letadle. Hudební nástroj prozatím chybí a tak se alespoň převlékáme do turistických kostýmů a vyrážíme směr cyklostezka. Cílem je chození…pravděpodobně celodenní. Míjíme hasičárnu, u které stojí opravdu výstavní kousky hasičské techniky. Snad si je během našeho pobytu ještě stihneme alespoň vyfotit. Ve spojení s hasičárnou je zajímavé, že každý den v 6 hodin dochází ke zkoušce sirény. Poprvé jsme si mysleli, že už to rusáci začali, ale pohledem na hodinky jsme zjistili, že v Moskvě spí. 

Sportovní zázemí nedaleko cyklostezky

Po necelé půlhodince jsme dorazili do Wallmartu, který se nachází jihovýchodním směrem od města a jeho parkoviště sousedí s cyklostezkou. Celou dobu jsem si myslel, že bude nakupování probíhat tak, že se ode mě Marťa pro jistotu nehne ani na krok. Očividně se však již otrkala a ztratila se mi mezi tričky. Po deseti minutách a několika v duchu mnou pronesených šťavnatých výrazech, se konečně objevila s věšákem v ruce přesně na místě, kde jsem ji ztratil. Nakoupili jsme něco jídla a pití – čehož jsme po ochutnání celý den litovali. Zjistili jsme totiž, že coca-cola není nejsladším nápojem na světě. Po zaplacení jsme tedy vyrazili zpět na cyklostezku a pokračovali směrem, který jsme ještě nenavštívili. Na pozdravy náhodných kolemjdoucích jsme suverénně odpovídali „hey, how are you?“. Dokonce jsme potkali jednoho rybáře, který chytil čtyři ryby, ale všechny je pustil. Očividně zde existuje období, kdy si můžete jít chytat ryby bez povolenky a podobně to bude asi i s lovem. Co si budeme nalhávat, cesta příliš neubíhala. Město nikde, GPS zmatená, nohy bolavé a slunko příšerně svítící. V jednom kukuřičném poli jsme dokonce slyšeli něco chrochtat, takže naše radost po doražení do města byla skutečně skutečná. To mohlo být kolem půl páté. Prošli jsme celým městem ze směru, který jsme prozatím nenavštívili. Všude vrčely sekačky na trávu. Pravdou je, že jsme prozatím nenarazili na kus neudržovaného kusu půdy a excesy typu druhé poloviny cesty směrem na Panský kopec v Bernarticích jsou pro zdejší lidi úplně nemyslitelné. Za poznámku taky stojí, že na celé cyklostezce se nachází velké množství kobylek vyhřívajících se na slunci. Někdy se ty potvory tak rozskáčou, že skáčou až do výšky stehen. V těchto situacích dostává Marťa hysterické záchvaty a skáče úplně stejně jako ty kobylky mi na záda.

Marťa...teda kobylka :)

Veverka

Našli jsme si, že v 7 hodin večer se u jedné místní kavárny koná koncert kapely „Bread and butter“. Je to kapela folkového typu, ale trošku jim tam chyběla jakákoliv rytmika v podání bicích nebo basy. Zpěvy a úpravy některých písní výborné. Jenom nás mrzelo, že se koncert konal venku a přes hlučná americká auta projíždějící kolem nebylo téměř nic slyšet. Protože začala být po hodince Marti zima, zamířili jsme zpět do našeho bytečku.

Večerní koncert

Večerní selfie

Večerní Decorah