Den dvaadvacátý (14. 10. 2014)

Předešlý den nám určil náplň dne dalšího...všechno zlé je k něčemu dobré. Vstali jsme po deváté a směr San Francisco jsme odjeli po desáté.

Po dalších několika desítkách kilometrů v tlačenici na dálnici jsme zaparkovali auto na rohu Harrison st. a Second st. Cesta směr ambasáda se stala bojem s GPS včetně asi kilometrové procházky. Dorazili jsme do několik desítek pater vysoké budovy a zamířili do patra s kanceláří ambasády. Již podle nulového přízvuku slečny na recepci jsme poznali, že to nebude tak jednoduché. Ta nám následně sdělila, že v kanceláři momentálně nikdo není a že český konzulát si kancelář pouze pronajímá, pokud je to zrovna potřeba. Dostali jsme kontakt na kancelář v Los Angeles a z jejich telefonu tam zavolali. Bohužel byl pan konzul momentálně zaneprázdněn. Nadiktovali jsme tedy moje číslo a v přízemí budovy čekali na telefon. Dočkali jsme se. Pan konzul nám řekl, co všechno je nutné udělat pro vyřízení dočasného pasu. Všechno jsme si poznamenali a domluvili si schůzku za další dva dny, abychom nemuseli pospíchat.

Po celém byrokratickém procesu nastala naše oblíbená a často opakovaná, velmi podstatná fáze dne nazvaná "hledání auta". Auto jsme našli po půl hodině. Po této frustrující části jsme se přehoupli do další.

Jmenovala se "zařizování protokolu" a spočívala v získání protokolu o celém Dick incidentu z předešlého dne. Ten nám měl, podle pokynů konzula, sloužit k lepšímu dokazování celé události jak na konzulátu, tak při vyřizování nových dokladů v Česku.

Nejdříve jsme si našli nejbližší policejní stanici, dojeli jsme tam a zjistili, že jsme na špatné. Paní naštěstí ochotně zavolala na číslo, které nám dal předešlého dne poslední policista, takže nám zjistila i adresu a my se vydali směrem k ní. Po chvilkovém přešlapování přede dveřmi jsme zazvonili a otevřela nám malinká tetka s hrozným přízvukem. Jakmile zjistila, že nejsme jejich našinci, začala mluvit o něco lépe a tak už jsem byl schopen alespoň minimálně reagovat. Sdělila nám, že policista ještě nevypracoval zprávu a právě není na stanici, takže jsme ji vypsali dva papíry s popisem události, podle kterých měla sepsat dočasnou zprávu a tu pravou by nám posléze poslali domů. Po hodině přišla, že už to skoro měla, ale že se na stanici objevil onen policista, který se dal do psaní originální zprávy. Po další hodině nám přišla říct, že už to skoro bude a po další hodině konečně přinesla zprávy. Vyfotili jsme si Golden Gate přímo od policejní stanice, protože to jen tak někdo nemá a vyrazili jsme po pobřeží směr jih a Los Angeles.

Ubytovali jsme se v motelu v Salinas, kde nám nějaký indoš udělal slevu z 67 na 55 dolarů (později jsme zjistili, že nám dal pokoj pro jednoho člověka...indoš). V noci někdo bouchal na dveře vedlejšího pokoje, takže Marťa zas nespala.