Den pětadvacátý (17. 10. 2014)

Probudili jsme se v uličce, která za světla vypadala úplně jinak než večer, kdy jsme tam přijeli...jako většina míst. Další ranní špičkou jsme se doslova plazili do San Clemente. Zaparkovali jsme u parku. V nedaleké školce nebo škole řvaly děcka a tak jsme si tak trošku uvědomili, že jsme vlastně jedni z mála lidí, co mají volno od jakýchkoliv povinností...nepatrně jsme se zastyděli, to nemohu říct. Zašli jsme k pláži, kde už byli v plné práci surfaři a po přilehlé cyklostezce běhali a chodili lidé. Teď jsme si naopak uvědomili, že asi nejsme jediní lidé, co nepracují.

Po dvou nocích v autě jsme byli oba vyloženě vyšťavení. Po nalezení auta a odjetí z parku jsme to zapíchli k nedaleké pekárně, kde jsme na free wifi zabookovali ubytovaní v motelu ve městě Encinitas. Parametry ubytování = dvě noci se snídaní.

Do města jsme dorazili zbytečně brzy, a tak jsme ještě zajeli nakoupit do Walmartu. Koupil jsem si grilované kuře, které jsem měl v plánu později nemilosrdně sežrat.

Přesně ve tři hodiny odpoledne jsme se ubytovali a já spáchal s kuřetem téměř to, co jsem původně zamýšlel, ale za prvé mi do toho furt Marťa ďobala a za druhé bych to stejně nesnědl. Ručně jsem ho tedy naporcoval a kusy masa jsme dali do krabičky a do ledničky pěkně na další žravku.

Kolem páté hodiny jsme se šli projít na blízkou pláž, ale Marti byla zima, takže jsme to otočili zpět.

Na televizi jsem našel nějaký kanál, kde běželo Big Bang Theory a to hned několik dílů za sebou. Mrknul jsem na ně a šel spát. Marťa to mezitím už dávno zabalila.