Toho dne jsem se nervózně převaloval ve vymrzlém autě v mém chabém spacáku už asi od sedmé. Marťu už pomalu přestával bolet zub. Provedli jsme nutnou hygienu a vyrazili. Rozhodl jsem se, že ten den dojedeme do Decorahu. Čekalo nás tedy asi 1300 km.
Po cestě jsem se ještě chtěl zastavit v muzeu Air and Space nedaleko města Omaha v Nebrasce. Protože se nám druhý den za sebou změnilo časové pásmo, dojeli jsme tam až někdy kolem třetí hodiny odpolední.
Muzeum to bylo velké se zajímavými stroji ve výborném stavu. Trošku mi zde vadilo až příliš chladné přijetí paní prodávající lístky a špatná osvětlenost většiny prostor, zvláště pak ve srovnání s předešlými navštívenými muzei. Všechno jsem rychle avšak důkladně prohlédl a vyfotil. Nejvíce mě zaujal letou SR-71 zavěšený nad vstupem do muzea.
Marťa mezitím čekala v autě. Po "průběhu" muzeem jsem nasedl do auta a vyrazili jsme dál. Celý den v podstatě spočíval v nakupování kafe a benzínu a držení se volantu. Marťa řídila asi hodinu a půl a pak se na to vybodla a musel jsem to odkočírovat sám.
Jackie jsme mezitím napsali pár SMS zpráv o tom, že se blížíme k domovu. Bohužel nám nemohla odpovědět, což jsme věděli již dopředu. Později jsme se však dozvěděli, že jí naše zprávy ani nepřišly. Proto konstatuji, že jednou z největších dosavadních chyb bylo neobstarání si americké SIM karty.
Do Decorahu jsme přijeli kolem půl jedenácté večer, ale Jackie na smluveném místě nebyla a klíče u bytu nezanechala (z důvodu zmíněného výše). Nakonec jsem se jí rozhodl zavolat, ale ozvala se mi jen hlasová schránka. V momentě mi přišel email, že jí nejde hovor přijmout a poslala nám číslo na Keitha, kde už hovor s velkými obtížemi prošel. Kvalita hovoru byla opět na úrovni walkie-talkie. Nakonec jsme se však domluvili, že pro nás za 15 minut přijede. Jak řekla, tak i udělala. Protože však nedostala naše zprávy, neměla u sebe klíče, takže nám nezbylo nic jiného než u ní přenocovat. Nakonec jsme spali v její posteli a Jackie kosla na kanapi. Mimochodem mají doma parádní kočku...sice je tlustá a nerozumí našemu "čiči", ale jinak je přítulná a nebojí se mě, což je co říct:).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.