Den třiadvacátý (15. 10. 2014)

Ráno jsme se vzbudili...zase. I přes ubezpečení, že internet je "gut" ve všech "rums" jsme nakonec od cesty zavolali domů. Marti se ven moc nechtělo, ale jakmile uslyšela slovo "internet", hodila na sebe své nejlepší šaty a vyrazila.

Po obtelefonování jsme vyrazili jižním směrem. Bohužel jsme chtěli ušetřit čas a tak jsme si to střihli rovnou na jih i přes to, že jsme chtěli jet po pobřeží. Po uvědomění si chyby jsme to znovu střihli, ale tentokrát nějakým vojenským cvičným prostorem, kde nebyl kámen na kameni a hlavně byla všude spousta veverek, takže to nemohlo dopadnout jinak, než že se najednou ozvala z pod kol našeho auta tupá rána a třepající se zvíře ve zpětném zrcátku bylo jasným důkazem nechtěného usmrcení tohoto nevinného, avšak přemnoženého zvířete.

Stoupali jsme tedy úzkými cestičkami přes pohoří. Počet zatáček převyšoval počet veverek a tak Marti nebylo na místě spolujezdce dvakrát nejlépe. Po dvou hodinách strastiplné jízdy jsme se konečně napojili na silnici číslo "1" a smažili si to po pobřeží směrem k jihu.

Na několika plážích se povalovali rypouši sloní a kolem nich pobíhali a poletovali rozmanití fóglíci.

Dorazili jsme do Morro Bay, což je městečko s pláží, ale hlavně monumentální skálou tyčící se nad mořem.

Protože se nám zdálo naše momentální auto příliš "obludné", pokoušeli jsme se ho v některé půjčovně vyměnit za páté v pořadí. Tento den jsme to zkusili třikrát a bez úspěchu.

Nakonec jsme dojeli do Santa Barbary, kde jsme se kousek prošli, ale protože už padla tma, na nějaké velké focení a prohlížení to nebylo.

Před odjezdem ze Santa Barbary jsme si uvědomili, že Marťa ještě nemá fotky na náhradní pas a tak jsme hopli do drogerie, kde ji velmi ochotně vyblejskli (2 fotky za 13 dolarů).

Poté jsme hledali místo k přenocování a našli jsme u nějakého domu, kde nebylo moc světla, ať nejsme podezřelí.