Protože jsme toho dne chtěli vyrazit velmi brzy, vstávali jsme již po desáté hodině ranní. Do dvanácti jsme klábosili na Skypu s rodičovstvem a jiným příbuzenstvem. Během další půlhodiny jsme se sbalili a čekali na další Skype call. No, trošku kecám, Marťa se balila od deseti a já hlídal Skype. V půl jedné jsem zjistil, že našim se Skype rozchodit nepodaří, tak jsme na to hodili bobek (původně jsem tam měl napsáno „vysrali“, ale Marťa to zcenzurovala) a začali jsme nakládat do našeho velmi malého auta...a vešel se do něj celý byt. Nutno podotknout, že jsme do sebe během dopoledne nasoukali zbytky párků z mrazáku, vyházeli z ledničky všechno nepotřebné nebo nedobré tak, abychom minimalizovali měsíční náklady na energii. Tak tedy dále...po naskládání věcí do auta jsme Jackie odnesli klíč od bytu...slivovici v ledničce jsme raději zatajili...a vyrazili jsme. Po několika metrech jsme zastavili na benzínce, kde jsme ze sebe již po několikáté udělali pitomce...dobrá...já ze sebe udělal pitomce, protože neumím tankovat v Americe. Občas tam ti … mají packu, kterou musí člověk zvednout, aby stojan věděl, že máte pistoli zaraženou v nádrži. Po zavolání obsluhy jsem poprvé úspěšně natankoval v USA...za použití kreditky.
Po opuštění Decorahu jsme zamířili směr Sioux Falls, kde jsme si našli nejbližsí pobočku Enterprise rental car. Cesta byla dlouhá a kur... rovná. Od spotřeby 41MPG jsme se na dálnici s tím slabým střepem dostali na 38MPG, ale při zdejších cenách paliva (asi 3.5$ za galon) nám to bylo celkem jedno. Kdyby někoho zajímala jednotka spotřeby, tak je to Miles per Gallon, což je počet ujetých mil na jeden galon paliva...uff. Marti jsem to v autě vysvětloval pokaždé, když se ptala, kolik to zrovna žere, takže už mám praxi...
V Sioux Falls jsme na letišti zjistili, že samozřejmě žádné SUV nemají. Sedli jsme tedy do našeho střepu a jeli jsme po Highway West 90 směr Rapid city, kde jsme měli zjištěné další dvě půjčovny.
Každopádně jsme neměli šanci to stihnout a tak jsme kolem půlnoci zaparkovali v nějaké rest area, která je určena pro odpočinek řidičů...sice ne asi vyloženě na přespání, ale tak co už. Marťa si složila zadní sedačku a spolu s velkým kufrem zaplnila celý kufr, jestli se tomu tak dá u Toyoty Yaris říct. Já si položil sedačku spolujezdce a pokusil se usnout. Usnul jsem asi za hodinu, resp. vím, že ještě hodinu po zaparkování jsem si hrál s telefonem. Po usnutí jsem spal. Po spaní jsem se probudil a tohle opakoval několikrát za noc. Vystřídal jsem několik poloh v prominentní přední řadě, ale každý byla svým způsobem na hovno. Do toho nám za zády hučely nastartované kamiony, takže fakt paráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.