Den sedmnáctý (9. 10. 2014)

Tento den bychom mohli rozdělit na "před Las Vegas" a "Las Vegas". Zatímco já si více užíval "před" část, Marťa to měla právě naopak. Začněme však od začátku.

"Toho večera byl otec poněkud neklidný...", co to melu :).

Ráno jsme vstali kolem osmé a napsali domů, že budeme na skypu. V zápětí se na obrazovce objevily "obě matice s flašou slivovice"...jak jinak taky:). Po probrání zbytného i nezbytného jsme se odpojili a začali se balit. Uchrchlaná ženská nám v 10h zavolala na interní telefon, že už bychom měli vypadnout...a tak jsme vypadli.

Náš pokoj...

Protože se nám zdá, že máme zbytečně moc času, zamířili jsme nejdříve trochu zpět směrem ke Grand Canyonu a to na letiště do městečka Valle, kde mají muzeum "Planes of Fame" s vystavenými kousky všemožných létajících strojů, jejich přislušenství a modelů. Dokonce zde mají letadlo, které nejdříve dopravovalo do Západního Berlína zásoby během sovětské blokády na konci 50.let. Potom vozilo generála MacArthura do Koreje během korejské války. Pár dní sloužilo prezidentu Trumanovi jako Air Force One a na konec sbíralo telemetrická data během mise Apolo 11, takže žádné ořezávátko. Nutno dodat, že velké množství vystavené techniky je schopné letu, což dokazují kaluže oleje pod motory jednotlivých letadel. Pro ilustraci přidávám pár fotek.

Dougovo místo...

Vystavená stodevítka...

Poté již následovala cesta směr "Vegas, baby!". Aby to nebyla úplná nuda, vzali jsme to kousek po Route 66. Potkali jsme asi pět motorkářů, už je asi po sezóně. Cesta sice nic moc, ale určitý náboj ta silnice má.

Před Las Vegas jsme ještě zkusili stihnout navštívit Hover Dam, ale protože se začalo smrákat, nic jsme neviděli a prostor nad hrází byl již stejně zavřený. Již v úplné tmě jsme vpluli do Vegas. Zmatek na několika proudové dálnici mě, jako již zkušeného řidiče, nemohl zmást (jenom jsem se opět připosral). Celé město svítilo různými neony a z dálky to vypadalo fakt parádně. Marťa dokonce přestala smrkat a kašlat a byla jako vyměněná. Po několika otočeních v autě jsme se chytli někoho, kdo tápal stejně jako my. Naštěstí měl očividně lepší GPS a tak nás dovedl na parkoviště resortu Aria. Zaparkovali jsme a vyrazili na procházky městem. Všude bylo plno lidí, polonahých tanečnic...aspoň to teda vypadalo jako ženské, ale kdo ví...a spousta světla všude kolem nás. Prohlédli jsme si několik vodních představení u fontány Bellagio a pokračovali dál. Nakonec jsme obešli celý Strip, jak se celé hlavní ulici prý říká a šli zpět do auta. Protože jsem si na další cestu rušným městem už netroufnul a byl jsem celkově utahaný jako pes, prostě jsem usnul. Marťa si hrála s telefonem. Ve dvě ráno jsme si řekli, že vypadáme nápadně, tak jsme šli hledat nemocnici. U jediné, kterou jsme našli, jezdil po parkoviště hlídač na kole. Vrátili jsme se tedy po asi hodinovém hledání zpátky na naše původní místečko, kde jsme vydrželi až do rána (6h).

Vzpomněl jsem si i na práci...