Den třicátý až dvaatřicátý (22. 10. - 24. 10. 2014)

První ze dnů v nadpisu jsme strávili na plážích v Santa Barbaře. Dojeli jsme tam docela brzy, protože jsme opět spali venku. Hodinu jsme stáli u benzinky, kde jsme se připojili na internet. Já si dal kafe a nějaké čerstvé pečivo...konečně něco, co chutnalo jako doma. Protože jsme byli po dvou nocích v autě pěkně polámaní a celý výlet se chýlil ke konci, rozhodli jsme se zabookovat ubytování v hotelu ve Ventuře. Vyšlo to s daní a se snídaní na 170 $.

Na pláži jsme se opět opékali a občas vběhli do vody. Já pořád v tričku. Odpoledne jsme se šli projít k dřevěnému molu, potom sedli do auta a jeli do hotelu ve Ventuře.

všudypřítomné cedulky...

Ubytovali jsme se kolem šesté, já začal psát něco na blog, podívali jsme se na pár dílů Big Bang Theory běžící v televizi. Potom Marťa usnula a já se díval ještě na Friends. Z nepohodlí sedaček v autě jsme si dovolili komfort dvou velkých postelí a mohli jsme se tak rozvalovat podle chuti.

Ráno jsme se vzbudili kolem deváté a pospíchali na snídani. Týpek v kuchyni rozděloval na talíře grilované párky, opékané brambory, vajíčka atd. Potom jsme si vzali ještě ovesnou kaši, nějaké ovoce, udělali si čerstvé vafle, no prostě paráda.

Po posnídaňové pauze jsme vyrazili k moři. Pláž byla vzdálená necelý kilometr, vyvalili jsme se a vydrželi tak celý den. 

Odpoledne jsme se vrátili na pokoj, převlékli se a šli jsme se projít na promenádu.

Večer jsme podle obvyklého plánu koukli na Big Bang, napsali kus blogu a šli jsme spát.

Ráno jsme už celí natěšení běželi na snídani, protože byla fakt luxusní. Složení jsme od předešlého dne příliš neměnili a zase jsme ochutnali všechno. K moři jsme hned nešli. Poskypovali jsme s domovem a kolem oběda se odhlásili z hotelu. Je zajímavé, že s každým odjezdem se mi zdá hmotnost kufru větší a větší. Naštěstí se jedná pravděpodobně o poslední pobyt v zařízení typu motel/hotel. Každopádně se trošku hrozím toho, co všechno při vybalování najdu. Jen doufám, že si Marťa uvědomila, že zařízení typu fén nebo pračka s americkou vidlicí, jí bude v Česku k ničemu. Marťa chtěla jet na poslední koupání na pláž v Santa Monice. Nehoda na silnici však vytvořila docela dlouhou kolonu a tak jsme zastavili již v Malibu, abychom se nezačali poflakovat příliš pozdě.

fotka s oslem pro pár nejmenovaných kamarádu :)

S nástupem večera jsme se rozloučili s mořem, pískem, zamáčkli slzu či dvě a ubírali se autem směr Phoenix. Cesta přes Los Angeles byla krušná, protože jsme se hlemýždím tempem pohybovali v koloně aut minimálně hodinu a půl. Upřímně nechápu lidi, kteří tohle absolvují každý den. Většina aut měla jen jednoho pasažéra. V tomhle je asi opravdu už něco špatně. Projeli jsme Pasadenou a vzpomněli si na Sheldona a v druhé Restarea na dálnici z Los Angeles do Phoenixu jsme se nakonec v autě opět ubytovali.